Káva v Evropě
Podle některých informací dorazila první káva do Benátek z Káhiry na palubách obchodních lodí roku 1615 a o devět let později zahájila v Benátkách svůj provoz první kavárna. Přesto však první dochovaná věrohodná zpráva hovořící o tom, že v Benátkách byl otevřen obchod s kávou, pochází z roku 1683. Do té doby byla totiž káva považovaná za lék prodávána v lékárnách za poměrně vysokou cenu. Lékárníci se snažili pověst o léčivých vlastnostech kávy udržet, protože z prodeje exotického "léku" měli výnosný příjem. Podnikavost obchodníků a kavárníků nakonec zvítězila nad všemi podobnými smyšlenostmi a káva se začala mezi lidmi rychle šířit a její obliba vzrůstala.
Na přelomu 16. a 17. století se káva dostala do jižní a následně do střední Evropy, kde si po rozpačitých začátcích vydobyla v poměrně krátkém čase značnou oblibu.
Zpočátku se káva popíjela neslazená, pouze v několika káhirských kavárničkách ji připravovali slazenou spíše jako zvláštnost pro pár jejích vyznavačů. Tradiční hořké kávě se také ze zištných důvodů zpronevěřil turecký vyslanec Soliman Aga na francouzském dvoře krále Ludvíka XIV. Dvorním dámám servíroval kávu lahodně sladkou a protože věřil opojným účinkům kávy, předpokládal, že s její pomocí vytahá z dobře informovaných králových důvěrnic tajné informace o postoji Francie v případě obsazení Rakouska Turky. Faktem zůstává, že si káva ve Francii získávala oblibu jen velice obtížně. U královského dvora se pila káva pouze hořká a ta málokomu chutnala, kromě toho byla pro mnohé odpuzující i její tmavá barva.
Nakonec možná právě tato zvláštnost nového nápoje a patrně také legendy a tajemství přispěly k tomu, že se lidé začali o kávu zajímat. Už roku 1666 byl na pařížském předměstí St. Germain zahájen prodej kávy a Pařížané už tehdy věděli, jak mají kávu připravit.
Vraťme se však zpátky na dvůr francouzských králů. Káva si postupně získala ve Francii oblibu a její dovoz neustále stoupal. Nikoli z arabských zemí, ale z vlastních plantáží ve francouzských koloniích na ostrovech Martinik a Quadeloupe, kde s jejich zakládáním a pěstováním začal námořní důstojník de Clieu. Romantický příběh o něm a kávě jsme už popisovali. Káva putovala do střední Evropy také zásluhou prozíravých obchodníků. Nákladními plachetnice ji dopravovaly do Benátek, Marseille i do vzdálenějšího Amsterodamu a Londýna. Z přístavních měst se pak šířila obchodními stezkami do vnitrozemí.
Největšími milovníky kávy v Evropě jsou severské národy. Zatímco Angličané spotřebují ročně pouze 2,3 kg na obyvatele, Finové vypijí každý více než 12 kilogramů kávy ročně. Na druhém místě za Finy jsou Dánové a Švédové, každý s 11 kilogramy kávy ročně na osobu. Přitom ještě v polovině 18. století sváděla káva například ve Švédsku velký boj s nepřízní oficiálních míst. Panské stavy zakázaly sedlákům pití pálenky, sedláci se proti zákazu postavili a vynutili si vyhlášení zákazu pití kávy v celém království.
Do Německa kávu přivezl holandský lékař Cornellius Dekker z Haagu. Německo káva nenadchla a zájem o ni stále více upadal.
K rozšíření kávy v Německu přispěla až skutečnost, že se z ní stala módní záležitost, protože šlechta se ráda chlubila "francouzskými zvyklostmi", po níž ji napodobovali bohatí měšťané a další příslušníci takzvaných lepších vrstev.
A na závěr se ještě vraťme do Čech. Asi málokdo ví, že u nás první kávovník rozkvetl jako pozoruhodná exotická rostlina roku 1698. Stalo se tak ve skleníku jezuitské koleje v Praze. Ale ve větším rozsahu se v Čechách ani na Moravě nikdy nepěstoval, protože pro jeho růst tu nebyly vhodné klimatické podmínky. Až na jednu výjimku: před druhou světovou válkou provozovala "skleníkové plantáže" firma Arnošt Dadák ve Valašském Meziříčí. Návštěvníci tady mohli dokonce jako raritu ochutnat kávu z její vlastní produkce.